Lze pomocí komunikace léčit?
!!! Než načnu toto téma, chci vyjádřit, že se v žádném případě nechci plést do práce veterinářů! A už vůbec ne, když se jedná o urgentní případy! Každý máme svůj job! Ale někdy ani veterináři nedokáží pomoci, tak jak by si oni sami představovali a v tom případě mohu dopřesnit či dodat chybějící informace a nebo možná dokonce i najít řešení. !!!
Pokud je zvíře ve špatném fyzickém stavu (který by nebyl s ohledem na jeho věk obvyklý, a o tom co je obvyklé a proč se rozepíši zase někdy příště), má to často svůj původ v emocionální rovině (pozor! neznamená, že nemá skutečné fyzické problémy, v moderní medicíně se v tomto případě mluví o psychosomatických obtížích, kam patří například alergie, astma, bolest hlavy nebo zad a související zdánlivě nevysvětlené kulhání, kožní vyrážky, poruchy travícího traktu a jiné). Zvířata nejsou zdaleka takoví individualisté jako my lidé, vnímají sami sebe jako součást celku, a proto si nezřídka berou za své a přejímají na sebe problémy svého blízkého okolí: svých páníčků, členů rodiny, problémy svých předků, ostatních členů svého stáda/skupiny a nebo dokonce i obecné problémy jedné rasy či zvířat žijících v jedné zemi.
A tak může například španělský kůň žijící ve střední evropě v sobě nosit utrpení psů rasy Španělský galgo. Španělští lovci se těchto psů (ještě i v dnešní době) velmi krutě zbavují, když už jim dost dobře neslouží. Jejich utrpení může být vnímáno a integrováno do života koně (který se narodil ve stejné zemi) a poté se promítá do jeho každodenního života. Majitel pak vnímá, že jeho kůň má tendence trpět bolestí břicha a je tak náchylnější ke kolikám, nebo může kůň kvůli častým bolestem hlavy dávat svému jezdci dojem neposlušnosti a nesoustředěnosti pod sedlem.
V těchto případech může už jen samotná komunikace pomoci. Stejně jako nám lidem se i zvířeti uleví už jen tím, že se vypovídá. Nevyslyšené emoce se dostanou na světlo a je možnost, že dojde k vyléčení. Ano, na rozdíl od lidí může být pro zvířata uzdravení až takto jednoduché. Zvířata se totiž neidentifikují se svou myslí až do takové míry jako lidé a tak se mohou ze svých myšlenkových vzorců (mentálních modelů) vyvléct mnohem snaději než mnozí z nás. Někdy je problém hlubší a je za potřebí i jiných léčebných technik (pro mě jsou to hlavně metody vycházející z tradiční čínské medicíny nebo různé techniky energetické léčby) ale pak jsou bohužel i situace, kdy prostě nepomáhá nic. Tedy aspoň já se s takovými situacemi setkávám. Možná, že problém je ve mně, možná že mi v tomto směru ještě něco uniká, možná proto mi teď často v hlavě rezonuje věta od pro mě neznámého autora, se kterou se s vámi musím podělit:
"Zázraky jsou přirozené a pokud se zázrak nestal, je třeba hledat v emocích a v přijatých myšlenkových systémech." S tím, že tato věta platí jak pro mě jako podnětovatele k uzdravení, tak i pro objekt (nebo objektY, protože leckdy je zapotřebí i změn v myšlení majitele zvířete) terapie.
Abych pozitivně uzavřela tento odstavec, dodám příklad chřadnoucího koně, který se nakonec obrátil v takový malý zázrak :-)
Komunikovala jsem se starším koněm, který mi ukázal svůj příjemný život až do jednoho dne, kdy jakoby se vše setmělo, žaludek se sevřel a jeho srdce zlomilo. Tento kůň utrpěl šok, z důvodu odchodu jeho dlouholetého koňského přítele. Jeho přítel nezemřel, byl pouze odvezen na jiné místo z důvodu prodeje. Pro stádová zvířata jako jsou koně, navíc v pokročilém věku, mohou být takovéto, pro nás mnohdy banální změny, fatální. Vzniklý emocionální šok může vést od apatie a náhlých změn chování až například ke kolikám. Šokovaný kůň navíc postřehl myšlenky své opatrovatelky o tom, že už se chystá i jeho přeprava do jiné stáje, což jeho obavám přidalo na intenzitě. Hlavou mu probíhaly myšlenky typu: Budu také prodán? Jak se ke mně budou chovat a co po mě budou chtít? Jak často budu dostávat jídlo? V jakých podmínkách budu žít a budu vůbec žít?!... Kůň se takto odtrhne od kolektivního vědomí, telepatické komunikace, zkrátka se odtrhne se od celého světa a uzavře se do sebe. V tomto případě stačilo (po ověření budoucnosti koně s majitelkou), že jsem v komunikaci koně ujistila, že jeho přítel se má dobře, že jeho prodej byl nevyhnutelný ale že on v žádném případě prodán nebude, že bude naopak přiblížen k domovu své opatrovatelky aby za ním mohla chodit časteji. Navíc jsem mu ukázala pastviny (na základě fotky dodané majitelkou), kde si bude moct užívat důchodový věk po boku své opatrovatelky a ze dne na den byl z depresivního koně zase ten krásný pyšně se nosící drezurák.
